Svátek má: Klára

Politika

Velikost textu:

Jiří Weigl: Mráz přichází z druhé strany

Jiří Weigl: Mráz přichází z druhé strany

Revolta, která dnes otřásá Spojenými státy a nezadržitelně se šíří do Evropy, nejvíce připomíná čínskou kulturní revoluci, píše v komentáři Jiří Weigl na stránkách Institutu Václava Klause.

Jiří Weigl
10. července 2020 - 09:01

Spojuje jí s ní celkové směřování – nemilosrdný útok na dosavadní společnost, její struktury, hodnoty, tradice a symboly, zuřivá snaha je zničit, zašlapat, vykořenit, a to bezohledným nátlakem, zastrašováním, šikanováním a trestáním těch, kteří stojí v cestě, kteří si dovolí nesouhlasit či dokonce pouze mlčí.  Nejde jen o demonstrace, násilí a rabování, míra násilí zatím srovnatelná není.  Nevěřícně však zíráme na devastování památek zakladatelů americké demokracie, Winstona Churchilla, Gándhího a dalších politických ikon, k nimž svobodný svět dosud vzhlížel, přihlížíme zakazování různých uměleckých děl, vymazávání jejich tvůrců z historie, postupné likvidaci svobody slova a svobody vědeckého bádání. Západní společnost, kultura civilizace, k niž patříme, a složitě jsme museli tuto svou sounáležitost s ní prosazovat, udržovat a obhajovat, je právě  kvůli tomu zevnitř ve velkém ohrožení.

V celé věci nejde totiž primárně o černochy a rasismus, problém je uvnitř většinové bílé komunity, jejíž část toto téma rozehrává jako záminku k rozpoutání frontálního útoku na společnost. Černoši představují v USA i Západní Evropě výraznou menšinu a nikdy neměli a nemají sílu radikálně měnit společnost a její hodnoty. Dalekosáhlé útoky na společenské hodnoty a tradice, jak je prezentuje dnešní kulturní revoluce, nemají nic společného ani s rasismem ani s vyrovnáním společenských handicapů té či oné skupiny.  Je to jenom záminka pro nás dobře známý, starý, tolikrát zkrachovalý projekt levicové utopie, pouze v nových kulisách a obsazení.


Alarmující není ani tak to, že se uvnitř nejvyspělejší součásti lidské civilizace najde tolik lidí, kteří ji nenávidí, že existuje tolik fanatiků, šílenců a různých pomatených či popletených aktivistů, kteří pod záminkou boje proti rasismu požadují zničení světa, v němž vyrostli. Ti existovali na okrajích společnosti vždy.

Naprosto děsivé je však to, jak k celé nové „kulturní revoluci“ přistupuje establishment západních zemí, jejich elity a politický a mediální mainstream, stejně jako značná část velkého byznysu. Ty s výjimkou amerického prezidenta Trumpa tento útok na společnost tolerují, ustupují mu, ba dokonce pokrytecky obhajují a nadbíhají mu, uplácejí jej a v žádném případě mu nebrání. Odporné pokrytectví, absence jakéhokoliv pevného přesvědčení a hodnot, bezpáteřnost a manipulace jsou bohužel převládajícími charakteristikami elit, které dnešním západním zemím stojí v čele.

Novodobí revolucionáři tak nepotřebují žádné další krvavé revoluce. Moci dosahují postupně v součinnosti s establishmentem. Ten jim už dávno předal do rukou výchovu nových generací na univerzitách, dávno se jejich levičácké ideologie a představy staly součástí programové výbavy tradičních stran napříč politickým spektrem, dávno je extrémní environmentalismus, genderová ideologie a LGBT agenda na dnešním Západě pro všechny nezpochybnitelným politickým axiomem.

Zvykli jsme si tvrdit, že studenou válku drtivě vyhrál Západ. Nyní zjišťujeme, že to bylo Pyrrhovo vítězství. Revoluční univerzalistická levičácká ideologie, proti níž tuto válku vedl, jej infikovala, sama zmutovala a s třicetiletým odstupem ho rozežírá zevnitř.




Dnes vidíme, že vládnoucí elity jsou ochotny obětovat radikálnímu levicovému revolucionářství i takové základní demokratické principy, jako je svoboda slova a svoboda svědomí, že jsou přes všudypřítomné lidskoprávní fráze ochotny připustit pronásledování a diskriminaci na základě názoru a přesvědčení, zavádět cenzuru a že neváhají dehonestovat i samotné kořeny, na nichž západní společnost dosud stojí. Nadnárodní společnosti platí obří výpalné a všemožně demonstrují svou oddanost novému náboženství, popřípadě se kají za své hříchy a za stamilióny si kupují odpustky. Všechny tendence k omezování svobody a vnucování pokrokářského ideologie akcelerují s požehnáním a v součinnosti s těmi, kteří vládnou.

Ani naše společnost není výjimkou. I k nám se on line, začíná západní třeštění přelévat. A tak si můžeme například přečíst, že ani veleúspěšný televizní seriál Most, který díky skvěle napsaným dialogům a vynikajícím hereckým výkonům popularizoval rasová a LGBT témata, by dnes již jako „rasistický“ nebylo možné uvést. Začínají nám vnucovat všechny absurdní politicky korektní nesmysly ohledně barvy pleti, vnucovat nám problém diskriminace černochů, i když u nás nežijí, nálepkovat, cenzurovat, vyhrožovat a nepohodlné umlčovat. Zatím si ještě můžeme dovolit nesouhlasit a kritizovat, i když pomníky se již kácejí.  Můžeme se ale spolehnout, že hon na rasisty a konzervativce přijde, na katedrách, v redakcích, v politice či v naší historii. A když jej nespustíme sami, přikážou nám to z politicky korektního Bruselu.

Západ jako svobodný svět, chránící tradici a právo lidí žít si podle svého, přestává existovat. Těm, kteří jej začínají ovládat, jde o to, vybudovat na jeho troskách novou utopii, zelenou, rovnostářskou kontrolující myšlení i jednání každého člověka. Jsou přesvědčeni, že k tomu na rozdíl od starého komunismu mají technické prostředky. Krize koronaviru ukázala nesmírnou moc moderního státu a těch, kteří jej řídí, ukázala, jak lehce lze strachem totálně ovládnout každodenní život miliard lidí. Na tom budou stavět.

Měli bychom se proto vážně zamýšlet nad tím, co se děje kolem nás. S jednoduchými směrovkami směrem na Západ si už bohužel nevystačíme a o Prahu se dnes nebojuje na Tchajwanu. Minimálně to bychom si měli dnes uvědomovat, končí komentář Jiří Weigl.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)